
Už mnoho let mám pořád ten stejný pocit: Když se projdu moderní satelitní nebo městskou zástavbou, spatřím stále stejný obraz: domy obehnané neprostupnou, dokonale střiženou, jednodruhovou hradbou neopadavých dřevin, nejčastěji tůjí. Pozorujete to také?
Z pohledu psychologie prostoru plní tyto ploty jedinou funkci – fungují jako obranný val. Touha schovat se před nechtěnými pohledy z ulice je přirozená. Platíme za ni však krutou daň. Uzavíráme se do sterilní, nehybné ulity.
V takto hustém, umělém porostu nevnímáme žádný život. Nebzučí tu včely, nelétají motýli a těžko se zde uhnízdí zpěvaví ptáci. Tůje sice vytvoří optickou clonu, ale zrcadlí spíše naši vnitřní úzkost a potřebu stoprocentní kontroly. Krajina za nimi přestává existovat a naše zahrada – i duše – začíná stagnovat v izolaci.
Právě volně rostoucím živým plotem můžeme v zahradní terapii docílit rozvolněnosti, svobody a přirozeného toku života. Tím, že si větve mohou směřovat, kam chtějí, volně vlát ve větru, v nás vzniká dojem nespoutanosti, kterou v životě potřebujeme cítit mnohem víc, než dřív.
Všude kolem na nás padají všechna možná opatření, pravidla, ale zde v zahradě, tam je ráj. Na ohýbající se větvi se může usadit kos nebo u nás doma také rehkové či sýkorky. Na pučících pupenech vajgélie si každoročně zjara pochutnávají sojky. A v zimě? V zimě holé větve našeho živého plotu slouží jako posezení pro hostinu z krmítka. Ptáčci si tu totiž hoví při louskání semínek.

Zatímco živá stěna z tůjí je monolitní a neměnná (což v lidském nevědomí může evokovat rigiditu a strach ze změny), kvetoucí živý plot nás učí přijímat archetypální cyklus proměny – zrození, rozkvět, hojnost a tiché stažení se do sebe.
Jak může taková živá symfonie vypadat v čase?






Při navrhování dýchajícího plotu nemusíte mít obavy, že vám keře zaberou polovinu pozemku. Klíčem je respektovat možnosti prostoru i vaše vnitřní nastavení.
Keře pro menší zahrady (kompaktní růst)
Když pracuji s menším prostorem, ráda kombinuji různé textur listů a barev. Docílím toho, že i malá zahrada bude působit hlubokým a nekonečným dojmem.
Vhodné druhy, které se mi osvědčily: Tavolník, mochna křovitá, dřišťál, brslen, zakrslé vrby (Hakuro Nishiki) nebo japonské javory.






Keře pro vysoké a rozložité ploty
Vhodné druhy: Řešetlák, pámelník, komule (motýlí keř), rakytník, šeřík, jamín nebo pustoryl.






Pokud přesto trváte na jednodruhovém plotu kvůli minimalismu, vzdejte se tůjí či bobkovišní a volte raději opadavé keře, které barevně reagují na roční období – úžasný je habr obecný, buk nebo javor.
Tyto dřeviny si můžete zakoupit v různě barevných variantách a lze je skvěle zastřihávat do požadované výšky. A co víc? Stále v sobě nesou archetyp divokého lesa.




Nebo je můžete nakombinovat spolu a vytvořit třeba toto:

Velkou výhodou variabilního živého plotu je jeho přirozená schopnost regenerace. Pokud vám v monolitické tůjové stěně uhyne jeden strom, zbyde po něm nevzhledná černá díra, kterou už nikdy dokonale nezacelíte.
V pestrém, volně rostoucím plotu je to jiné. Pokud jeden keř odejde, snadno ho nahradíte jiným druhem. Nové keře rostou rychle a už v mládí kvetou. Zahrada nás tak učí důležité životní pravdě:
Ztráta není konec, ale příležitost pro nový, kreativní začátek.
Až budete příště přemýšlet, jak ohraničit svůj domov, zkuste se na chvíli zastavit. Zavřete oči a zeptejte se sami sebe:
Chci kolem sebe postavit neprostupnou zeď, která mě izoluje?
Nebo toužím po živém, pulzujícím společenství, které bude dýchat se mnou, chránit mě a zároveň mě propojovat s okolním světem?
Pokud máte menší zahradu a nevíte, jak do ní citlivě zakomponovat keře tak, aby prostor opticky netříštily, ale naopak léčily vaši duši, ráda vám pomohu. Společně propojíme psychologii zeleně s vašimi vnitřními potřebami a vytvoříme hranice, které vás budou inspirovat každý den. Objevte mé konzultace a návrhy živých oáz zde.