
V dnešním zrychleném a často neklidném světě je pro každého z nás klíčové mít místo, kde se můžeme zhluboka nadechnout a shodit ze sebe všechna „musím“. Místo, kde se cítíme svobodně a nespoutaně. Pro mě osobně je takovým bezpečným přístavem zahrada.
Jak ale docílit toho, aby v nás zahrada vyvolávala ten správný pocit lehkosti, uvolnění a svobody?
Z pohledu psychologie zeleně a zahradní terapie působí okolní prostor na naše nitro podprahově a nevědomě. Pokud po vstupu na zahradu vidíte jen hodiny dřiny, vyčerpání nebo na vás prostor podivně „padá“, vaše duše vám dává najevo, že je čas na změnu.
Často se na malých pozemcích setkávám s dvěma extrémy, které blokují proudění energie a pocit volnosti:
Chceme-li prožívat svobodu, potřebujeme v zahradě pracovat s otevřeným horizontem. Pokud je to jen trochu možné, nezastiňujme si výhledy do krajiny nebo okolí. Zahrada se tím opticky rozšíří a navodí v nás pocit zdravé rozpínavosti a nespoutanosti.
V životě i v zahradní psychologii potřebujeme pro duševní rovnováhu dvě zdánlivě protichůdné kvality – pocit, že pevně stojíme nohama na zemi, a zároveň možnost svobodně dýchat a létat. Jak to přenést do výsadeb?
Abychom mohli bezpečně růst a prožívat svobodu, potřebujeme nejprve cítit stabilitu. V krajině tuto roli odjakživa hrály staleté duby nebo buky. V zahradní terapii vnímáme statný strom jako kotvu a oporu.
Dnes už naštěstí existuje obrovské množství kultivarů okrasných stromů, které svými rozměry skvěle padnou i na tu nejmenší zahrádku. Když si takový strom vysadíte, dáváte své duši jasný podprahový signál: „Tady jsem v bezpečí, tady mám své pevné kořeny.“
Pokud vaše duše touží po nespoutanosti, podvědomě vás to bude stejně jako mě táhnout k rostlinám, které komunikují s větrem. Jsou to stromy a keře s jemnými, rozevlátými listy (bříza, střemcha) nebo různé typy vyšších okrasných trav (metlice, ozdobnice), jejichž stébla reagují i na ten nejmenší vánek.
Tento neustálý, jemný pohyb má na náš nervový systém prokazatelně terapeutické účinky – uvolňuje svalové napětí, zpomaluje srdeční tep a vrací nás do přítomného okamžiku.

Lidé, kteří bytostně potřebují svobodu, obvykle netolerují radikální, geometrické zastřihávání. Vím přesně, o čem mluvím, mám to totiž úplně stejně. Pohled na upjaté, dokonale vysoustružené koule buxusů nebo geometrické špalíry tují ve mně vyvolává pocit nesvobody. Chybí mi v tom život.
Nespoutanost v zahradě skvěle reprezentují:

Když necháte keř růst v jeho přirozené formě, vyjadřujete tím respekt k jeho individualitě. A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu.
V angličtině se pro seberealizaci používá výraz self-realization, což v doslovném překladu znamená také „uvědomění si sebe sama“. A to je přesná definice toho, jak se tvoří „Živá zahrada pro živou duši“.
Zahrada by neměla být kopií z katalogu ani plněním představ vašich sousedů. Je to plátno pro vaši individualitu. Vytvořte si v ní svůj skrytý, osobní prostor – bezpečné útočiště v náruči Matky přírody, kde budete chráněni před pohledy zvenčí, ale sami se sebou v naprosté upřímnosti.
Vysaďte si tam záhon, který bude barevný a divoký, nebo naopak monochromatický a tichý.
Buďte sví, buďte osobnost a nebojte se do zahrady otisknout svůj vnitřní svět.
Držím vám palce na cestě za vaší zahradní svobodou. Prožijte si ji plnými doušky!
Pokud cítíte, že vaše zahrada momentálně neodráží vaši vnitřní svobodu, ale spíše vás svazuje, ráda vám pomohu to změnit. Společně se podíváme na to, jaké bariéry na vašem pozemku stojí v cestě vašemu uvolnění, a navrhneme prostor tak, aby vaše duše mohla konečně volně dýchat. Podívejte se na mé zahradně-terapeutické konzultace.